Kočičí návštěva na zahradě...
Po loňských zkušenostech s venčením kocoura na zahradě - byl drzý, syčel a sekal drápy! - jsem tomu dnešnímu venčení moc nevěřila, ale dcera nedala jinak, tak jsme ho taky vyvezli... Kupodivu, dal by se snad i namazat na chleba, jak byl milý :o)) No, moc jsem toho neudělala, protože jsem za dcerou a kocourem neustále běhala s foťákem :o))
Kocour je z toho prostoru vždycky úplně paf! Těch vůní, ta měkká tráva, ty stíny, motýli, ptáčci....
Ale protože je to gaučový kococur, většinou se pohybuje po kamenných chodníčcích, vyvaluje se na balkónu nebo na gauči a místo aby si brousil drápy o stromy, drásá křesla v chatce.... Prostě gaučák... :o)))
Co má ale opravdu zakódováno, je lov. Jakmile zjistil, že se v koupališti cachtá sýkorka, přilepil se k zemi a plíživým pohybem
(já tady vůbec nejsem) se přibližoval k nádržce. Jsem si jistá, že kdyby neměl připnuté vodítko, sýkorka by nezdrhla. Vodítko má připnuté pro jistotu. Už jsme ho několikrát lovili u sousedů. On podleze, ale my musíme přes branky a když sousedi zrovna nejsou doma, tak... Takže i když se mu to asi nelíbí, nedá se nic dělat, předcházíme problémům...
Cestou tam - vše probíhalo OK. Cestou zpět - nejdřív se počůral a pak i po...l..... :-/
Ale to je úúúplně ale úúúplně normální v jeho případě :o))))
Ťuťu ňuňu....
Asi něco zajímavého na stromě a asi v peří....
Jo, je tam, na švestce.
Ale počkám, co kdyby? :o)