23. 2. 2012

Kočičí.....

Pár fotek z dnešního odpoledne a nedávné nadílky sněhu.
Zimu má ten náš kočka rád. Hlavně pozorování krmítka z kuchyňského stolu :o) Když nasněží na balkónu, několikrát denně sedí před dveřmi a mňouká tak dlouho, až mu někdo otevře a on může hrabat v tom "měkkém studeném něčem". A protože je to vlastně legrace - pozorovat to zvíře, jak blbne - hážeme mu kuličky, které aportuje, skáče po nich, sem tam mu ujedou zadní a pak se vyválí a vypadá jako sněhulák :o))...Zima je u nás na balkóně docela veselá :o))








21. 2. 2012

Tusal 2012

 No jo,. moc tam toho nepřibylo :o)....Z toho "vlnění" ani žádné zbytky nejsou :o)

19. 2. 2012

Rafaelo....


Už několik dní každé odpoledne až do noci, sedím v kuchyni u stolu a píchám jehlou do vlny. Vyrábím si kulaté polotovary a mezi tím čekám, až přiletí nějaký nápad, co s nimi. Krom nejnutnější údržby domácnosti už prakticky nedělám nic jiného :o) Tomu se říká závislost... 
Jde kolem můj neustále vtipem sršící syn, koukne na sáček s bílými kuličkami a prohodí:
"Co to bude - Rafaelo?" :o)))
Mám moc ráda ty jeho vtipné poznámky :o)))





12. 2. 2012

V neděli ráno...


Jen pár fotek borůvčí demonstrujícího svou touhu po teple, jaru…






10. 2. 2012

Když musíš, tak....


Já prostě musím! Spadla jsem do "toho" rovnýma nohama a není mi pomoci :o)
Další dvoje hotové, další čtvery ve fázi „ ještěbytoněcochtělo“ a v kuchyni na stole vlny různých barev, plno stužek, šňůrek, koncovek, perliček….Ještě že musím chodit do práce, jinak bych už asi měla zánět karpálního tunelu – řekl synáček…. :o))







6. 2. 2012

V Lomné...


Tak jsme se zase sešli. „Zdravé jádro“ spolužáků ze základky, ani nechtějte vědět kolik let po opuštění ústavu! :o)) V krásném údolí říčky Lomňaky v nádherné roubence  jednoho ze spolužáků. Letos nám trochu kazila požitek otřesná zima, kdy i uvnitř zamrzala voda v trubkách, ale zato jsme si dosyta užili tepla ohně nádherně praskajícího dříví v krbu…
Ale víc řeknou samotné fotky…














3. 2. 2012

Plstění...


Může za to Vladěnka . Hned, jak jsem našla její blog, bylo mi jasné, že TOHLE musím zkusit! Krásný přírodní materiál - pro mně zatím pole neorané..Sice jsem o TOM přemýšlela už dávno, ale neměla odvahu. Až teď, v úterý, když jsem se stavila do jednoho malého milého obchůdku , že si koupím něco zcela jiného, než s čím jsem odcházela, jsem ji našla. Ano, odcházela jsem s vlnou, jehlou, různými korálkovými komponenty, odhodláním a nadšením. Od milé paní majitelky jsem dostala miniškolení plstění, pár dobrých rad a fíglů a upalovala domů.
Nakrmila jsem teď už jediného na mně potravinově závislého člena domácnosti – kocoura (ti ostatní si v lednici vždy něco uloví sami :o)) a „šla na TO“.
Věděla jsem, že mám někde „zašitý“ kousek molitanu a když jsem ho našla, byla jsem strašně ráda, že jsem takový sysel! :o))
Opatrně, se strachem – jako když je něco poprvé – jsem píchala jehlou do smotánku vlny a dávala pozor abych nezlomila jehlu, abych se nepíchla, abych měla práci souměrnou…
A tak se zrodily mé první vlněné kouličky, vlněnky… Tyhle korálky nikomu nedám, ty jsou jen moje – moje první! Jsou to ty purpurově-červené…
Po tři večery jsem si hrála s vlnou a jehlou a tak vznikly troje korálky. Ty třetí ještě čekají na stole na dokončení – musím zase do toho obchůdku :o) Ty vám také ukážu.
Jehlu mám stále první, v prstech 6 dírek po ní. Strašně to zabolí, když se trefíte, ale stojí to za TO!
Objevuji nový materiál, jeho možnosti, jeho krásu a děkuji Vladěnce, že jsem ho našla…