31. 1. 2012

Pelíšek pro mašinku...



V Marině 10/2011 Bellet ušila moc krásný pelíšek pro mašinku, mnohá děvčata už také a jak nedávno výstižně popsala Táňa - ttalbi svou rychlost při vzniku jiného projektu: "O dvě kola za pelotonem" :o))) - ušila jsem pelíšek konečně i já pro mašinku svou...
No, nic moc. Vařila jsem z letitých zásob, ale konečně jsem použila snad 50 let staré veliké knoflíky kdo ví z čeho :o)








Vybírat není problém, ale VYBRAT - to už problém je... :o)



A jen tak pro zajímavost - takhle to vypadá v kuchyni při takovém mém menším "tvoření". Ó jak já toužím po svém bordel-pokojíčku....:o))



29. 1. 2012

Mrzne až praští...


Mnozí už nedoufali. Já také...
Mnozí už natěšení na příchod jara. Já také...
A ejhle! Příroda řekla: "Je leden, mělo by mrznout!" No a tak tedy mrzne. Což o to, my vytáhneme podvlíkačky, oteplovačky, kulichy a teplé rukavice, ale co tam venku? Co zvířata? 
Byla jsem se projít v lese u zahrady. Ve městě inverze - tady nádherně svítilo slunce, i když, chtělo by to ještě tak 100 výškových metrů navíc pro absolutní azuro... Pobíhala jsem kolem potoka a nevycházela z úžasu, co dokáže teplota pod nulou vytvořit z vody! Pak cestou lesem k chatce jsem chtěla uškubnout nějakou větvičku borůvčí domů do vázy a měla jsem problém najít keřík, který by měl zelené konečky. To ta zvířátka - všechny keříky okousané až na tvrdé dřevo! Tam, kde v létě rostou maliny a ostružiny - sníh rozhrabaný až na zem a všechno, co bylo jen trošku zelené, sežráno. Všude po lese i blízko chatek stopy srnčí i dravců. Občas "lesní postýlka", občas hromádka bobků... Za potokem, kousek pod  hájovnou, krmelec. Pan hajný se stará a nejspíš i hodní lidé.
Máme hodně jablek. Nejspíš, když pojedu za pár dnů zase sypat ptáčkům, projdu se s igelitkou jablek do lesa...Slibuju.












26. 1. 2012

Objetí....

Nemyslela jsem si, že dnes něco napíšu. Ale musím. Tento odkaz  mi dnes přišel do práce. Poslala mi ho kamarádka. Jenže já v práci na internet moc nemůžu a pouštět si videa, to už vůbec ne. A tak, když jsem k večeru dorazila domů, otevřela poštu, spustila jsem si odkaz a ...."Ty brečíš?" - dotaz mého syna od vedlejšího stolu. "Jo, no a?"...

Nic to nestojí, nikomu to neublíží, ba právě naopak i ti, kteří se mračili, či je z nějakého důvodu bolelo tam uvnitř, na duši, se rázem začnou usmívat a den je opět krásnější...
Tak se kochejte, jako já...... Objetí...



23. 1. 2012

TUSAL 2012

Na blogu Cyber Julki jsem našla moc pěknou akci. Vlastně mě navigoval příspěvek Jolanky :o) Je to pro mě druhá taková zkušenost ve virtuálním světě. A jen žasnu, čeho všeho se člověk "nedožije" :o))) (chce se mi napsat - na stará kolena, no ale ten dovětek budu používat až za dva roky...:o))
Moc se mi tato akce zalíbila a jsem ráda, že se také mohu zúčastnit.
Jedná se o celoroční sbírání zbytečků bavlnek z vyšívání, či malinkých odstřižků ze šití a dokonce Julka "povolila" vstup i úplně netextilním tvořilkám, takže i kousíčky po scrapbooku a jiných technikách jsou povoleny. Sbírá se do sklenice, kterou si každá může, či nemusí ozdobit dle své fantazie.  Podmínkou je každý měsíc, v den novoluní  umístit na svůj blog odkaz na Julku a fotografii své sklenice i když v ní za celý měsíc nepřibyla ani nitka:o) Dále každá z účastnic zašle na její adresu malinký "dáreček" ( hand-made) a ty pak všechny budou po novém roce odeslány jedné z účastnic, která bude vylosována (pakliže splní všechny podmínky za celý rok).
Takže tady je moje sklenice od kávy, kterou snad i jednoho dne ozdobím :o))


No a toto je výsledek naší malé, komorní akce "Každý každému kousek"- ze severu Moravy. Stydím se, že jsem s tím nádherným topíkem ještě nic neudělala, ale asi, jak je u mě zvykem, to chce čas a pak TO přijde! :o))


21. 1. 2012

Bábovka na neděli...

Každá hospodyňka má určitě ten svůj nejlepší, nejmilejší, osvědčený léty, děděný z babičky na maminku, posléze i na své dcery....Prostě ten svůj, zaručeně NEJ recept na bábovku. Je jednoduchý, chutný, dá se různě obměňovat...Mám ho 1000x vyzkoušený a mám ho ráda.
Ušlehám 1 změklé máslo se 25dkg mletého cukru, přidám 4 žloutky, které postupně zašlehávám, pak na střídačku 1/4 l vlažné mléko s 50dkg polohrubé mouky s jedním kypřicím práškem. (Tady se nekladou meze pozměňování mouky za mletý kokos, otruby, pšeničné klíčky a pod.) Navrch přidám ještě třeba rozinky, sekané ořechy... Nakonec vmíchám sníh ze 4 bílků, vyklopím do dvou vymazaných a vysypaných bábovkových forem a do trouby vyhřáté na 160 stupňů dám péct na 50 minut. (Používám spodní ohřev s ventilátorem)
Proč do dvou forem? No, protože my jsme na sladké a péct jednu jedinou bábovku je pro nás neefektivní :o)))




20. 1. 2012

Svícny....

Ehm....No...Měla jsem to "v hlavě" už tak na podzim, ale jaksi mi to nevyšlo. Zase..... :o) Měly to být svícny na Vánoce, ale když nebyl ten čas...Takže až teď.
To se nějakou dobu nevyhazují plechovky z kompotů, žampionů, hrášku a pod. Zbaví se z jedné strany víčka - úplně. Poprosí se někoho silného (nejlépe nějakého chlapa),  kdo se neřízne, aby mi nejlépe malým (takovým, co je mu to už jedno) nožem vyřízl do zbylého víčka otvor trošku větší, než je čajová svíčka (doporučuji obkreslit čajovku fixem). Dále je potřeba hrubší alobal (na grilování) abychom mohli utvořit mističku pro čajovku a nejlépe hrubý alobal na obal plechovek (Řempo, železářství...) Velice užitečným pomocníkem je tavná pistole (toto nádobíčko stavím na roveň např. po generace děděnému servisu míšeňského porculánu... Tak si té pistolky cením :o)) Dále potřebujeme něco k měření, něco k řezání (lámací nůž), podložku (kuchyňské prkénko - větší), podložku pod tvoření na alobalu (hladký ručník - nesmí to být moc měkké a nesmí to být moc tvrdé :o)), tupou tužku (spíš tvrdší - neopotřebovává se tak rychle), no a papír na nákresy... Borci můžou tvořit obrazce z hlavy :o)
Obecně k použití tavné pistolky: že pálí  - víme, proč nám někdy to, co jsme přilepili nedrží? - nevíme...
Je to proto že, buďto jsme měli povrch mastný, nebo studený. Na studeném podkladu (okenní tabule např.) nám to držet nebude - musíme místo nahřát - třeba fénem. Já nahřívala jak plechovky, tak ozdobený alobal pod lampičkou. Kdo má v lampičce úspornou zářivku - nepochodí...Nesálá dostatečné teplo :o)
Toto se netýká materiálů všelijak strukturovaných, jen hladkých povrchů - to víme. :o)
No, a teď pár fotek...

Plechovky můžeme "stohovat", čímž dosáhneme svícnů vyšších (tavnou pistolkou slepíme)
Doporučuji vyříznutý okraj pozahýbat dovnitř - aby nám tam mistička pěkně sedla a my abychom při manipulaci nekrváceli...






Spodní okraj nastřihneme aby šel hladce založit dovnitř, ale jen tak, abychom nestřihli do pohledové strany


Když máme alobal ozdobený, položíme na něj plechovku a obalíme - nejdřív na sucho bez lepidla, čili si vlastně ten alobal vytvarujeme do takové vaničky, dáme trochu nahřát alobal i plechovku (třeba i na plotýnku sporáku) a pak na nějaké podložce (abychom si lepidlem nepocintali stůl) do vaničky alobalu stříkneme trochu lepidla a opatrně a velmi přesně a zároveň rychle (složité, co? :o)) vložíme plechovku nahřátým místem na lepidlo a okamžitě přitlačíme. K tomu je právě dobrá ta podložka - nepocintáme  a nespálíme stůl a prstíky...Pak přilepíme jednu stranu k plechovce a tu druhou trošku ohneme na okraji dovnitř - udělá se nám hezčí rantlík, než jenom třeba špatně uřízlý okraj. Opět naneseme lepidlo a přitlačíme.
Nastřihlý okraj založíme dovnitř, o podložku vyrovnáme, vložíme svíčku, zapálíme a... kocháme se... :o)






Tohle není naaranžované. Je tak drzý, že mi vleze přímo před ruce, lehne, převaluje se, nebo jenom dříme. Vlastně pokaždé... Nad ním totiž svítí lampička, která hřeje! :o)))) 



19. 1. 2012

Haloooo, poštáááá....

Jo, pošta. Přímo od paní poštmistrové!
PAVLÍNKO, to se dělá? Sedím tady s knedlíkem - ne na talíři - a koukám na ta písmenka před sebou a nevím, co psát... No, takže asi nejdřív poděkuju .... DĚKUJUUU!!! :o)

Takže, co o tom vím? Mám zanechat odkaz na človíčka, který mě má rád - to je Pavlínka . Dále bych měla vybrat 5 (jenom 5???) blogů, mně milých, maličkých, maximálně se 200 pravidelnými čtenáři, zanechat jim vzkaz na blogu, či e-mailu o mém úmyslu a umístit ocenění na blogu svém...Tak činím teď.


Je neuvěřitelné, kolik krásných lidí jsem "potkala" něco málo před rokem a kolik "kamarádek" z toho vzniklo? Ty uvozovky jsou tam proto, že zatím (ZATÍM) je to pořád ještě ve světě nehmatatelném, ale není možná a dá-li Pánbíček a bude zdravíčko, tak snad (SNAD)jednoho krásného dne i na živo. Na hodně z vás bych si opravdu chtěla šáhnout. Jestli se mi celou tu dobu nezdáte.
Třeba taková Milka - to je neuvěřitelně šiková kočenka..Já mám sice prakticky pokaždé z těch jejich obrázků depku ale zároveň koukám v úžasu a týrám se prohlížením furt dokola.
Nebo její kamarádka Jahůdka. Viděly jste její kryt na mašinku? Ne??? Tak šup šup! A taky ty tašky.. Zase tašky...Jak říkám - dělá mi dobře to sebe-týrání. Jo a má kočku - takže kámoška :o))
A pak tady mám jednu skorosousedku, sice teď žije v Poděbradech, ale pochází z dědinky kousek od Třince a kousíneček od Záolší, kde mám svou milovanou zahradu. Jolanko, Tebe bych taky strašně moc chtěla poznat na živo.
Není to tak dávno, co jsem narazila na blog, který mi opravdu přirostl k srdci. Blog Vladěnky. Tam jsem každý den. A hltám to jejich hospodářství a Vladěnku přímo "žeru", protože to, co ona umí s vlnou...No, však si počtěte.
A znáte Jitušku ? Znáte, že? Tam jsem přímo ztracená a taky nevím, na co koukat dřív!
No, tak to by bylo těch pár, o kterých jsem MUSELA přemýšlet a z těch 15 na papíře tužkou vylosovat...
Je to málo a nejspíš by tady bylo víc, než jen 15 jmen. No ale když jsou taková pravidla...

Kočenky, jsem ráda, že o vás vím....Vaše Lenka

18. 1. 2012

Krabička - nekrabička....

Je a není to krabička. Nějak se to dostalo skrze dceru k nám domů a povídá: "Tu máš a dělej si s tím, co chceš"....No tak to pár dní leželo a pak mě něco napadlo. Zase mi byla vzorem ivoryblushroses.
Ale k čemu mi vlastně bude? ..netuším... :o)







A toto, to je prosím zrecyklovaná plechovka z mini vrtačky Bosch a momentálně v ní skladuji stužky a krajky..
Ale to je už loňská záležitost...