31. 12. 2011

PF 2012

Život je křehký, jako pavučina. Je a bude vždy jen na nás samotných, jak pevnou si ji upleteme, jak krásný vzor na ní vytvoříme a jaká přání si do ní chytíme....Přeji každému z vás, aby jste se nebáli a upletli si pavučinu jak z námořních lan, aby vám vydržela nejen příští rok, ale po celý život, aby udržela vaše chycená přání a aby se vám ta přání do posledního splnila.... A vykročte pravou a ve zdraví!

Vaše kiwi

29. 12. 2011

Zelňák...

Zase jsem to přepískla a zbylo od kachničky s bramborovými knedlíky zelí. Správně - zelný salát. No a tak došlo i na listové těsto z mrazáku a máme tady křupavý závin... :o)
P.S. ....ta sladká chuť cukroví už nás připravuje o rozum. Kromě manžela - ten je cukrový nonstop :o)




26. 12. 2011

Perličkové brože...

nebooo....Ještě nevím co.
Materiál: kravata ze sekáče, starý kroužek ze závěsu, perličky 100 let sbírané, nitě, spešl tenká jehla, trpělivost a rozpíchané prsty....






23. 12. 2011

A zase po roce...

máme tu Vánoce.... 

Jak jen to půjde, mějte své Vánoce krásné, pohodové, buďte zdrávi, milujte své bližní... 

Zátiší....

Dnes ráno moc krásně svítilo sluníčko a to mě vždy láká ulovit nějakou fotku. Ale u každého focení musím chtíc nechtíc počítat s tím, že se mi mé záměry poněkud změní, protože náš kocour jako by věděl, co se bude dít a krapet mi aranžmá vylepší. Téměř pokaždé! :o)) Samozřejmě celou dobu se tváří jako že: "já tady vůbec nemusím bejt..." nebo: "..neotravuj s tím..."
Takže - kocour ve vánočním :o)






18. 12. 2011

Pečení je radost....

Hera je pečení...:o)
Pamatujete si tu reklamu? Jo, Heru používám taky. A taky máslo a moučkový cukr a hladkou mouku a mleté oříšky....A to všechno ve zvýšené míře stejně, jako ostatní hospodyňky zrovna teď. Ale ještě mě napadlo si sem tam udělat fotku v průběhu hnětení, šlehání, vykrajování...No a taky finále :o) Ale nejsem tak dobrá, jak by se mohlo zdát. Už jsem i brečela zlostí a kdeco letělo do koše! Ovšem od těchto pokusů dokumentaci nemám, neboť na to v návalu zlosti jaksi nebyl čas :o))
Jídlo je vlastně i krásné...svým způsobem ...









11. 12. 2011

Světýlka...

Z nějakého důvodu mám celoživotní potřebu v zimním období vidět a cítit oheň. Bohužel, v paneláku nelze vlastnit krb a na zahradě už je zima a tak se rok co rok stávám v tomto období "svíčkopaličem" ve velkém. Jednou jsme takhle stály s dcerou před pokladnou v IKEA a ona povídá: "Vidíš, co máš v koši? Vypadáme jak pyromani!" :o)) Ano, jen svíčky a svícny! :o))
Miluji tu mihotavou záři, to živé teplo...









5. 12. 2011

Ono se řekne "okno"...

Začalo to sportem. Syn běhával OB a já jsem se jednou ukecala, že bych se šla po lese proběhnout s ním. I běžíme sobě a najednou strouha. Zvednu se s mohutným odrazem do vzduchu jak těhotná laň a na vrcholu pomyslné křivky jsem se poněkud zastavila (představ si Matrix) protože periferním viděním mé oko + mozek vyhodnotili, že "dole je něco, co se Ti líbí!" I dopadla jsem a koukám, on to krásný čtvrtkruhový okenní rám i s kličkou (od bláta a jiného čurbesu, ale já vždycky vidím to světlo na konci tunelu:o)). I bylo po běhu. Synáček jen nechápavě kroutil hlavou, že normální (nejsou normální!) lidi do lesa bordel nosí a JÁ ho vynáším :o)
Tak na ten rám ještě nedošlo. Pouze jsem ho zbavila všech nečistot a krapet ošetřila, a už několik let je ve vyčkávací pozici, až jednou poletí TA Můza, políbí mě a já ho zachráním...Ty ostatní rámy šly tak nějak ..samy?.. Nadsvětlík slouží u kamaráda jako nadsvětlík, malé okno jako dekorace našeho obýváku, další nadsvětlík zdobí zádveří naší předsíně, a poslední slouží jako "osvětlovací zrcadlo" na zahradě. No a tři další okýnka jsou teď dvířka skříňky rovněž na zahradě...A pod postelí a na garáži mám ještě slušnou zásobu :o))
No vy byste měli to srdce je zahodit???










Má první...

Chystá se veliká sláva. Rodiče budou slavit 150tiny! Jaký vymyslet dárek, když už "všechno" mají a "nic" nepotřebují?
A tak postižena blogy patchworkářek celého světa, postižena ročním virtuálním životem s více, či méně šílenými Marínkami :o) a v neposlední řadě postižena závistí, že VŠECHNY už to zkusily a JÁ ne, jsem si řekla, že také ušiji deku, také TO zvládnu a vyrobím rodičům společný dárek. No a tak jsem začala už v létě syslit všelijaké látečky a vymýšlela, jakou ušít, abych to zvládla a zároveň to trochu vypadalo. Návrhů bylo habakuk a vyhrál tento, který se mi zdál docela lehký... :o))) Dokonce jsem šla i tak daleko, že jsem si pořídila KAIcajky (původce slova - Mystera, čímžto jí děkuji :o)) protože mé letité nůžky čínské provenience sice stříhají, ale jak se jim chce a trojúhelník s ryskou není to pravé ořechové pro precizní měření :o))
Pokořila jsem svůj první Everest. Sice s kyslíkem a šerpama v zádech, ale pokořila. Doufám, že se časem vypracuji až k alpskému stylu...
Teprve jsem začala a nápady by byly, tak uvidíme, jak brzy zase něco uvidíme :o))
Rozměry: 2300 x 2150
P.S. A byl u nás už Ježíšek :o) IKEA - Ježíšek :o) Ano, nové sezení v obýváčku...:o)